MUDr. Aneta S. Králová
Skolióza je definována jako trojrozměrná deformita páteře.
Při skolióze je tvar páteře změněn nejen ve frontální rovině (vybočení do strany, pokud se na člověka díváme zezadu), ale skolióza je vždy spojená i s patologickou rotací obratlových těl a změněné je také fyziologické esovité zakřivení (v sagitální rovině, při pohledu z boku) – nejčastěji se objevuje oploštění či naopak hyperkyfóza hrudní páteře.
Skolióza se může objevit kdykoliv během růstu (od kojeneckého věku do dospělosti) a někdy i po jeho dokončení.
Je třeba rozlišit asymetrické držení těla, kdy je zakřivení páteře změněné, ale dá se volně korigovat (může vznikat sekundárně při zkratu dolní končetiny, po úrazech pohybového aparátu nebo při špatných pohybových návycích) a skutečnou skoliotickou deformitu, která pouhým napravením držení těla změnit nejde.
„Skutečná“, strukturální skolióza se s větší četností objevuje u osob s neurologickým onemocněním, s onemocněním svalů, kostí či vaziva. Velké množství skolióz je ale tzv. idiopatických, tedy takových, kdy není jasně známá příčina, která ke vzniku skoliózy vedla.
Rizikovými faktory může být genetická predispozice, vrozená asymetrie, kloubní hypermobilita, porucha koordinace a další.
Důsledky skoliózy mohou být, kromě negativního kosmetického efektu, častější blokády páteře a žeber, spojené s bolestmi zad, a to zejména v pozdějším věku. Bolesti zad u dětí či adolescentů se skoliózou nejsou typické a pokud se objevují, je třeba hledat jinou příčinu.
Ne zanedbatelné jsou také psychické následky.
Prognóza záleží především na tom, zda a jak rychle se křivka zhoršuje. Některé křivky zůstávají dlouhodobě víceméně stejné, jiné se rychle zhoršují (nejvíce v průběhu růstu).
Diagnostika skoliózy se skládá z klinického vyšetření a vyšetření zobrazovací metodou.
Standardně se k hodnocení skoliotické křivky využívá rentgen. (Magnetická rezonance nebo CT pak eventuelně slouží k bližšímu posouzení stavu páteře – jejích částí, obratlů, plotének, měkkých tkání).
Klinické vyšetření by mělo ideálně zahrnovat nejen zhodnocení křivky pohledem-v klidu a v dynamickém pohybu, (předklon, záklon, úklony, rotace, stoj na 1 noze, chůze, poskoky…), ale také vyšetření svalových dysbalancí, vyšetření délky končetin, rozsahu pohybu v kyčelních kloubech, kvalitu stabilizace kyčelních kloubů a v konečném důsledku ideálně základní vyšetření celého pohybového systému tak, abychom si o dotyčném a jeho pohybovém systému mohli vytvořit co nejjasnější představu. Součástí vyšetření by mělo být i zhodnocení kvality koordinace pohybu a vnímání těla, které je u osob se skoliózou je často změněné.
Nezřídka se také stává to, že když člověka s asymetrií srovnáte symetricky, má pocit, že je nakřivo. Důvodem je, že za dlouhou dobu asymetrického postoje a pohybu se jeho nervový systém na změnu symetrie adaptoval a vnímá asymetrii jako normu.
Součástí vyšetření by také, zvlášť u dětí, mělo být vyšetření zraku a sluchu. Někdy může být příčinou zraková či sluchová vada, která vede ke kompenzačnímu uklánění hlavy.
Terapie skoliózy
Terapie skolióz se skládá z rehabilitace a korzetoterapie, u těžkých deformit někdy i operační léčby.
Korzetoterapie (kolem které panuje spousta mýtů), pokud je správně indikovaná, je velkým pomocníkem v léčbě skoliózy. Pomáhá zpomalit progresi (zhoršování) křivky a u menších křivek ji spolu se cvičením dokáže významně zmírnit.
Cvičení při skolióze by mělo být hlavně pravidelné. Mělo by být komplexní (zaměřené na celý pohybový aparát) a mělo by zahrnovat také práci s uvědomováním si vlastního těla a tělesného schématu. V neposlední řadě by pro dotyčného mělo být co nejvíc zábavné, aby udržel motivaci, která je pro dlouhodobé cvičení, které skolióza vyžaduje, klíčová. Vždy by cvičení mělo mít přesah do běžných denních aktivit – úprava stereotypu sezení, stoje, chůze a v neposlední řadě také stereotypu dechu.
Odměnou za pravidelné a vhodné cvičení je nejen příznivý kosmetický efekt, ale také zmírnění bolestí zad, které skoliózu mohou v pozdějším věku provázet.
Jóga je ze své podstaty pro skoliózy vhodným cvičením, protože zahrnuje všechny důležité aspekty. Cvičení je symetrické, komplexní, pracuje s uvědomováním těla a s dechem.
Využívá navíc principu opor a záměru pohybu.
Abychom ovlivnili patologicky změněnou křivku páteře komplexně, je potřeba zapojit následující prvky:
- NAPŘÍMENÍ páteře – jemné oddálení obratlových těl pomocí aktivity svalů, zejména hlubokého stabilizačního systému páteře
- DEROTACE - korekce patologické rotace obratlů
- PROTAŽENÍ zkrácených svalů a POSÍLENÍ oslabených svalů podle křivky
- POSÍLENÍ SVALOVÉHO KORZETU V KORIGOVANÉM POSTAVENÍ
- ÚPRAVA STEREOTYPU DECHU-plný jógový dech
PRAXE
Ve všech pozicích se pokuste nejprve co nejlépe srovnat a pak pozici prodýchejte plným jógovým dechem. Cvičte symetricky na obě strany.
- Kočka s protažením končetin
Začněte z pozice kočky, ohlídejte si kvalitní symetrickou oporu dlaní a nártů. Potom protáhněte dolní končetinu do dálky, opřete ji o prsty a vytahujte se do dálky za patou. Dejte pozor, aby se při zanožení neměnilo postavení pánve (pánev nesmí klesnout nebo se uchýlit do strany). Zároveň se vytahujte za temenem hlavy a hlídejte postavení hrudníku. Lopatky se nepropadají a ramena jsou symetricky, využijte aktivní oporu dlaní. Na závěr zkuste přidat do vytažení křížem horní končetinu.
- Pes hlavou dolů
Pozice psa pomáhá napřímení páteře, opora horních končetin umožňuje pracovat s křivkou hrudníku a korekcí postavení pánve můžeme ovlivnit také bederní páteř.
Do psa vstupujte z pozice kočky. Protáhněte se za sedacími kostmi, nejprve zkuste srovnat postavení hrudní páteře (pohlídejte abyste se v hrudníku nepropadali směrem dolů), poté zkuste vyrovnat postavení pánve. Vyzkoušejte variantu s protažením dolní končetiny.
Ve vinyasa stylech pečlivě hlídejte, jak vkračujete ze psa vpřed. Při tomto přechodu většinou dochází k výrazné asymetrii, pokud se jí nesnažíme aktivně korigovat.
- Rotace v rytíři
Rotace jsou důležitou součástí terapie skoliózy. Důležité je při tom precizní protažení páteře a správné postavení pánve.
Vhodnou pozicí je například rotace v pozici rytíře. Stehna a bérce svírají úhel 90°.
Protáhněte se vpřed a pravou ruku položte k levému chodidlu (Pokud cítíte, že kulatíte záda, můžete využít podložení ruky cihličkou). Levou ruku protáhněte do upažení. Opora pravé ruky je aktivní, lopatky jsou do široka od sebe.
Protahujete levý bok aktivně vzad a temeno hlavy vpřed. Prodýchejte plným jógovým dechem. Poté vystřídejte strany.
- Protažení v pozici dítěte
Tato pozice nabízí uvolnění páteře s jejím následným napřímením a protažením zkrácených svalů.
Začněte v pozici dítěte, kolena do široka, horní končetiny ve vzpažení. Aktivně se opřete do nártů a holení, dojde k napřímení pánve. Sedací kosti vytahujte do dálky. Opřete se do konečků prstů a napřimte se v hrudní páteři (a vytáhněte se za temenem hlavy). Poté posuňte ruce doprava z podložky, prodýchejte levou stranu těla. Zopakujte totožně na druhou stranu.
- Úklony
Úklonové pozice pomáhají protáhnout a prodýchat zkrácené svaly. Můžete zvolit jednodušší úklon v sedu nebo náročnější úklonové pozice jako například trikonasana nebo úklon v bojovníku 2. Pohlídejte, abyste nevytahovali ramena k uším. Nezkracujte trup na straně, kam se ukláníte, naopak se ho snažte prodloužit, na druhé straně jemně sklápějte dolů spodní žebra, abyste zachovávali na obou stranách co nejvíce stejnou vzdálenost pánve a žeber.
- Balanční pozice s využitím opor
Pokročilejší, ale velmi efektivní, mohou být balanční pozice, zvlášť pokud využijeme propriocepce a kvalitních opor. Jejich výhodou je, že mohou zlepšit stabilizaci kyčelních kloubů a tím stereotyp stoje a chůze.
Dlaně jsou opřené o židli, dolní končetina o zeď. Snažíme se o aktivní opory a protažení celého těla do dálky. Hlídejte primárně postavení pánve, která nesmí uchylovat stranou ani se propadat směrem dolů. Páteř se napřimuje a ramena s lopatkami couvají vzad.
--
Zdroj: MUDr. Aneta Sládková Králová pro Jóga Dnes
Foto: Marek Kučera, Jóga Dnes